Cigaretové nedopalky patří k nejrozšířenějšímu odpadu nejen v Česku, ale i ve světě. Přestože jejich negativní dopady na přírodu i veřejný prostor jsou dlouhodobě známé, kuřáci je stále často odhazují nevhodným způsobem. Proč tomu tak je a co by mohlo jejich chování změnit, se rozhodla zjistit společnost NEVAJGLUJ a.s., která se zabývá prevencí litteringu a osvětou veřejnosti v této oblasti.
Do výzkumu, který realizovala společnost MARKENT, s.r.o., byli zapojeni kuřáci klasických cigaret i uživatelé alternativních nikotinových produktů (elektronické cigarety, zařízení na zahřívání tabáku či beztabákových náplní). Celkem bylo uskutečněno 704 rozhovorů s respondenty ve věku 18–74 let, které probíhaly napříč Českou republikou.
Cílem studie bylo pochopit hodnoty, postoje a skutečné chování kuřáků při nakládání s cigaretovými nedopalky – tedy zjistit, co považují za správné či nesprávné, kde vznikají rozpory mezi tím, co lidé deklarují, a tím, co ve skutečnosti dělají, a jaké faktory jejich rozhodování nejvíce ovlivňují. Data z provedeného výzkumu ukazují na percepci, co sami kuřáci klasických cigaret a uživatelé alternativních nikotinových produktů, tj. elektronických cigaret a zařízení určených k zahřívání tabákových či beztabákových náplní, považují za správné nebo špatné při nakládání s nedopalky.
Většina dotazovaných považuje vyhození nedopalku do odpadkového koše nebo do kontejneru na směsný odpad za naprosto v pořádku (60–64 %). Platí, že tam, kde lidé považují dané chování za společensky akceptovatelné, ho také běžně realizují.
Problémovější je však vyhazování cigaretových nedopalků do kontejneru na tříděný odpad. V tomto ohledu se ukazuje, že sice 20 % respondentů označuje takovýto způsob nakládání s nedopalky za naprosto nepřijatelný, ale zároveň 38 % ho považuje za zcela v pořádku. Tento rozpor je klíčový, neboť ukazuje, že cílová skupina nemá konzistentní představu o tom, zda tento způsob likvidace je vhodný či nikoliv. Cigaretové nedopalky přitom do tříděného odpadu nepatří, a výsledky výzkumu ukazují, že tento fakt není v postojích dotazovaných dostatečně zakořeněn.
Data rovněž potvrzují, že většina respondentů odmítá pohazování nedopalků, zejména ve městě a ve volné přírodě – více než polovina zkoumaného vzorku označuje tyto způsoby chování za naprosto nepřijatelné. Navíc, velmi nízké hodnoty u „naprosto v pořádku“ (1–2 %) naznačují vysoký konsensus, že littering je nežádoucí. Odlišným případem je však odhazování do kanálu, kde je postoj respondentů méně jednoznačný. Jen 28 % dotazovaných totiž považuje tento způsob za naprosto nepřijatelný a dokonce 37 % ho za určitých okolností akceptuje a dalších 9 % ho považuje za zcela v pořádku, což poukazuje na nízké povědomí o škodlivosti tohoto způsobu nakládání s cigaretovými nedopalky.
Z výsledků výzkumu lze vypozorovat, že lidé ve většině případů dělají to, co považují za správné (např. vyhazují nedopalky do směsného odpadu). Na druhé straně však v mnoha případech existují mezi postoji a chováním některé dílčí rozpory – například při vyhazování cigaretových nedopalků do tříděného odpadu, které je poměrně časté, ačkoliv 20 % ho považuje za nepřijatelné. Jiným příkladem je pohazování na zem (littering), které lidé považují za špatné, ale přitom se sami takovéhoto jednání dopouštějí. Uvedené diskrepance mezi postoji a jednáním mohou být jsou výsledkem situačních okolností (náhodného opomenutí) nedostatečného společenského tlaku, který tyto nežádoucí formy chování toleruje.
Co formuje chování kuřáků při likvidaci cigaretových nedopalků?
Výsledky provedeného výzkumu přinášejí pozitivní zjištění, že většina dotazovaných kuřáků klasických cigaret deklaruje vyhazování nedopalků do odpadkových košů (95 %, přitom 65 % často) nebo do směsného odpadu (94 %, přitom 64 % často). Vzhledem k vysokému množství odpadkových košů a kontejnerů ve většině míst Česka je tato forma chování relativně snadno proveditelná, a proto nejsou tyto pozitivní odpovědi tak překvapivé.
Současně se ale ukazuje, že výjimečné nejsou ani mnohé nežádoucí způsoby chování kuřáků při nakládání s cigaretovými nedopalky. Naopak se zdá, že jsou běžnou součástí reality, neboť většina dotazovaných přiznává, že se alespoň občas zbavuje cigaretových nedopalků nelegitimním způsobem. Podrobná analýza deklarovaného nakládání s cigaretovými nedopalky odhaluje v tomto ohledu několik klíčových determinant chování:
Pohodlí
Nežádoucí littering se nejčastěji vyskytuje ve formě pohazování cigaretových nedopalků na zem. Dotazovaní si uvědomují, že to není správné, ale přesto se tímto způsobem cigaretových nedopalků zbavují. Z výsledků provedeného výzkumu je patrné, že cca 27–36 % respondentů tvrdí, že nedopalky v přírodě či ve městě nikdy neodhazuje. Za pozornost stojí, že dvě pětiny respondentů (41 %) uvádějí, že odhazují cigaretové nedopalky do kanálů. Tento způsob nakládání je přitom z environmentálního hlediska mimořádně problematický.
Zvyk
Z výsledků výzkumu se ukazuje, že skutečně odpovědné chování spočívající např. v používání kapesního popelníčku je poměrně málo rozšířené (kapesní popelníčky používá alespoň občas jen 15 % dotazovaných kuřáků). Naopak je patrné, že takovéto formy nakládání s cigaretovými nedopalky jsou marginální, neboť většina respondentů si zvykla nakládat s cigaretovými nedopalky jednoduššími způsoby. Nízká míra používání přenosných popelníčků souvisí také s nízkou informovaností o jejich existenci, praktickými překážkami (zápach) a absencí pozitivního společenského tlaku.
Nízké povědomí
Závažným problémem je relativně časté vyhazování nedopalků do kontejnerů na tříděný odpad, kdy 52 % respondentů deklaruje takovýto způsob nakládání s nedopalky alespoň občas, přičemž 32 % dokonce často. Jde přitom o závažný problém, protože cigaretové nedopalky obsahují řadu toxinů, nejsou běžnými způsoby recyklovatelné a využitelné a rozkládají se na mikroplasty, které zůstávají v přírodním prostředí.
Negativní reakce na přímý vizuální kontakt s cigaretovými nedopalky
Respondenti velmi silně vyjadřují nelibost vůči viditelným formám litteringu – ať už v přírodě, ve vodě nebo ve městě. V podstatě čtyři z pěti dotazovaných deklarují, že jim vizuální přítomnost nedopalků vadí. Zajímavý je v tomto případě nesoulad mezi postoji a chováním, kdy např. pohazování cigaretových nedopalků v přírodě či ve městě výjimečně či občas přiznává většina dotazovaných kuřáků, přesto 81–85 % z nich říká, že jim to vadí. Tato ambivalence, kdy lidé vnímají takového chování jako nežádoucí, ale přesto se k němu čas od času uchýlí (ať už z pohodlnosti, nepozornosti nebo kvůli chybějící infrastruktuře) svědčí o selhávání seberegulace a nedostatečném sociálním tlaku.
Percepce ekologických dopadů
Respondenti si uvědomují, že nedopalky nejsou jen estetický problém, ale mají i reálné dopady na živé organismy a ekosystémy. Celkem 68 % dotazovaných spoléhá na to, že cigaretové nedopalky někdo uklidí, a 70 % spoléhá na to, že se nedopalky samy rozloží. To je však v přímém rozporu s postojem, že „v přírodě zůstávají nedopalky, které nikdo neuklidí“, s nímž souhlasí 85 % dotazovaných. Tento rozpor poukazuje na vnitřní nekonzistenci ve vnímání, kdy v kognitivní rovině lidé doufají v samovolné zmizení odpadu, čímž racionalizují své nevhodné jednání (littering), ale přitom v hodnotové rovině připouštějí, že cigaretové nedopalky v přírodě zůstávají a škodí.
Neadekvátní informovanost o ekologických dopadech
Z výsledků je patrné, že povědomí o chemických a biologických dopadech není tak silné a vyhraněné jako v případě estetických aspektů. Ekologické dopady si lidé uvědomují spíše jen v obecné rovině, nikoliv však konkrétně. Informační mezera je mj. patrná z odpovědí dokumentujících, že 78 % sice souhlasí s tím, že se z nedopalků uvolňují toxické látky a mikroplasty, ale jen malá část zná konkrétní procesy. Jinými slovy, dotazovaní sice intuitivně tuší, že pohazování cigaretových nedopalků není v pořádku, ale neumí přesně určit, proč a jak je to škodlivé. Je tedy zřejmé, že racionální vědomí problému samo o sobě nestačí k přijetí odpovědného chování. Naopak je třeba silnějšího propojení faktických informací, emocí a konkrétních zdrojů motivace.
Zdá se, že driverem nevhodného chování kuřáků při nakládání s cigaretovými nedopalky není lhostejnost, ale spíše ambivalence a nízká informovanost. Kuřáci nejsou vůči nedopalkům necitliví; právě naopak – velmi silně vyjadřují nesouhlas s jejich přítomností, ale nevědí, jak přesně volně pohozené cigaretové nedopalky škodí a jak moc.
Neviditelný konec cigaretových nedopalků: představy kuřáků o osudu nedopalků
Výzkum přinesl řadu specifických poznatků o chování a postojích kuřáků a uživatelů alternativních nikotinových produktů, tj. elektronických cigaret a zařízení určených k zahřívání tabákových či beztabákových náplní. V tomto případě jde o představy respondentů týkající se osudu cigaretových nedopalků poté, co je kuřáci pohodí. Takový pohled je pro analýzu environmentálně rizikového chování velmi důležitý, protože vnímání důsledků vlastního jednání ovlivňuje rozhodování jednotlivců – pokud lidé věří, že se o odpad někdo postará, snižuje to pocit jejich osobní odpovědnosti.
Je patrné, že ve všech výrocích jsou data rozložena do šesti kategorií, přičemž většina respondentů se soustřeďuje kolem středních kategorií. To ukazuje na relativně nízkou jistotu; mnoho dotazovaných si v tomto ohledu není zcela jisto, co se vlastně s cigaretovými nedopalky po odhození skutečně děje.
Velmi rozšířená představa, že nedopalky spláchne déšť je sice realistická, neboť déšť skutečně přesune značné množství nedopalků do kanalizace, nicméně může vést k falešnému dojmu, že odpad zmizí sám od sebe, navíc přírodním způsobem. Faktem však je, že jde o proces uvolňování toxinů a mikroplastů do okolního prostředí. Jen malá část dotazovaných si je vědoma ekologických důsledků a neuvědomuje si, že rozklad cigaretových nedopalků je pomalý a toxický.
Výsledky výzkumu dále ukazují, že 59 % respondentů (kategorie 4–6) má za to, že se cigaretové nedopalky časem samy rozloží přímo na místě. Naproti tomu pouze 13 % si myslí, že je to velmi nepravděpodobné. Jde o jednu z představ, které normalizují littering jako neškodný jev.
V neposlední řadě je patrné, že velká část respondentů spoléhá v případě pohozených cigaretových nedopalků na to, že jejich odpad za ně někdo uklidí. To může snižovat osobní odpovědnost a přispívat ke společensky tolerovanému litteringu.
Z výsledků je tedy patrné, že veřejnost má o osudu cigaretových nedopalků neúplné, zkreslené nebo příliš optimistické představy. Mezi hlavní zjištění patří vysoká důvěra v to, že se o odpad někdo postará (ať už jsou to čistírny odpadních vod, úklidové služby, bezdomovci, déšť, čas), což ukazuje na nízký pocit osobní odpovědnosti. Dále se ukazuje, že nedopalky jsou vnímány jako odpad, který sám od sebe zmizí – rozmočí se, rozloží se nebo zkrátka zmizí; tato představa legitimizuje jejich odhazování.
Kanál není koš. Skrytý problém s vážnými dopady
Z výsledků provedeného výzkumu je patrné, že odhazování cigaretových nedopalků do kanálu je poměrně časté, dotazovaní tento způsob chování běžně praktikují, a přitom ho nijak silně neodsuzují. Z environmentálního hlediska je však odhazování cigaretových nedopalků do kanálů jedním z nejvíce problematických způsobů litteringu. Konkrétně platí, že více než dvě pětiny respondentů deklarují, že cigaretové nedopalky odhazují do kanálu občas nebo často, což z tohoto způsobu nakládání s nedopalky činí jednu z nejčastějších forem litteringu.
V postojové rovině platí, že tento způsob je méně odmítaný než pohazování na zem: jen 28 % ho označuje za naprosto nepřijatelný, zatímco 72 % ho do jisté míry toleruje.
Využívání kanálu k pohazování nedopalků posiluje (falešný) dojem, že nedopalky zmizí beze stopy, což výrazně oslabuje zábrany a pocit odpovědnosti. Dotazovaní mají za to, že se nedopalky v kanálu rozmočí nebo je zachytí čistírny odpadních vod. Zkrátka, že odhozené nedopalky jsou zpracovány nějakým systémem či mechanismem, který je odstraní. Tato iluze navíc posiluje přesvědčení, že pohodlné chování kuřáků nemá negativní důsledky. Respondenti sice připouštějí ekologické škody, ale jen slabě – výroky vztahující se ke skrytým dopadům na životní prostředí mají menší podíl rozhodného souhlasu než např. estetické okolnosti. To vede k situaci, kdy odhazování do kanálu není vnímáno jako zásadní ohrožení životního prostředí. Důležitou roli hraje i malá velikost cigaretových nedopalků – nejsou tak viditelné.
Z analýzy dále plyne, že pohazování nedopalků do kanálů kombinuje několik problematických rysů:
1. Je pohodlné
Kanál je téměř vždy po ruce, zvlášť ve městě. Kuřáci ho vnímají jako připravený otvor, který láká k použití. Na rozdíl od košů, které mohou být plné, kanály jsou vždy pasivně přítomné a připravené. Pro kuřáky představuje použití kanálu velmi nízkou kognitivní bariéru (o jeho použití se mohou rozhodnout impulzivně), velmi nízkou behaviorální překážku (není nutné měnit trasu či chodit někam daleko) a prakticky nulovou časovou investici (nedopalek je pryč během vteřiny). To vše dohromady podkopává motivaci k odpovědnému jednání.
2. Je nepostřehnutelné
Jedním z hlavních důvodů, proč lidem vadí littering, je vizuální znečištění prostoru – nedopalky na trávníku, na chodníku nebo v řece jsou očividné, rušivé a odpudivé. V případě cigaretových nedopalků pohozených do kanálu to však neplatí, neboť nedopalky propadnou víkem a nejsou dále vidět. Vizuální problém je tak neutralizován a vzniká iluze, že odpad byl odstraněn. Tato představa má silný účinek ve vztahu k budoucímu jednání, neboť co není vidět, to neexistuje, a pokud to neexistuje, nejsem za to zodpovědný. Zmizení do kanálu tak nepůsobí pocit ekologické odpovědnosti, ani viny.
3. Je méně stigmatizované
Odhodit nedopalek přímo na zem, zvlášť ve společnosti jiných lidí, může být sociálně trapné nebo ostudné, může dokonce dojít k verbálnímu napomenutí. Naproti tomu pohození do kanálu je nenápadné, okolí ho zpravidla ani nezaregistruje a společenská norma „neakceptovatelnosti“ je na tuto formu nakládání s nedopalky navázána jen poměrně slabě.
Prezentované údaje pocházejí z výzkumu provedeném společností MARKENT, s.r.o. v listopadu 2024 na území Česka. Zkoumaný vzorek odráží populaci kuřáků a uživatelů alternativních nikotinových produktů, tj. elektronických cigaret a zařízení určených k zahřívání tabákových či beztabákových náplní. K výběru respondentů bylo použito kvótní techniky; kromě regionálního rozložení byla zohledněna struktura cílové populace dle pohlaví a věku (do vzorku byli zařazováni lidé ve věku 18–74 let). Data byla získávána osobními rozhovory tazatelů s respondenty. Interview byla provedena s 715 respondenty, ale některé dotazníky byly dále vyřazeny ze samotného zpracování pro jejich neúplnost či chybné vyplnění. Zpracování dat a jejich analýza tak byla provedena na celkem 704 případech. Průměrná doba rozhovoru činila 27 minut.